Narodila jsem se, to je zřejmé, žiju, tím si někdy nejsem vůbec jistá. A doufám, že umřu pozdě, ale včas a rychle.

Otec herec – Miroslav Homola, pro pamětníky Hlustvisihák, matka balerína v Národním divadle, takže nechuť a nemožnost pochopit matematiku, chemii a fyziku mě předurčila stát se herečkou. DAMU je totiž jediná vysoká, kde nevadí, že je člověk blb, když má trochu talent.

Vystudovala jsem v roce 1974 a nastoupila do divadla na Kladně. Šedesát hlavních rolí za 20 let. Pak jsem odešla od umění úplně a dělala jsem barmanku u T. Topfera v kavárně U Kalicha.

V roce 1998 jsem si založila dabingovou agenturu. Krach televize Premiéra, kdy mi nezaplatili za půl rok práce a já jsem musela zaplatit všem herců ze svého – nikdy bych neokradla kamaráda – mě totálně zlomil. Byla jsem bez práce a bez peněz. Mezi tím vším se na mne zapomnělo a já se neumím prodávat, tak trošku jsem živořila, plakala, drogám ani alkoholu jsem nepropadla. A jak říkám v mottu, člověk si musí pomoct sám, rozjela jsem Fanny agenturu, teď jako zájezdovou, v roce 2009! A díky prima lidem okolo mne, poctivému herectví všech a lásky k tomu, co děláme – mám úspěch.

No, hlavně díky pořadatelům, kteří nás kupují a hlavně divákům, kteří na nás !!opakovaně!!! chodí.

Ale rok 2003 byl pro mne úžasný! Zlatá mříž, Banánové rybičky, Gogo show, Nikdo není dokonalý… …tam všude jsem zazářila, abych posléze opět zhasla.